14. OS Linux: instalační balíky RPM, závislost balíků, ruční a automatická instalace a aktualizace, zjištění obsahu balíku
14. OS Linux: instalační balíky RPM, závislost balíků, ruční a automatická instalace a aktualizace, zjištění obsahu balíku
Instalační balíčky mohou být dvou typů:
· zdrojové - obsahující zdrojový kód aplikace + soubory obsahující makra, nezbytná pro jeho kompilaci a instalaci
· binární - obsahující již zkopilované binární soubory a další potřebné soubory + hlavičkové soubory nezbytné pro instalaci
Balíčkovací systém debianu používá pro binární balíčky archívy vytvořené archivačním programem ar , které obsahují vždy dva tarballové archívy. Jeden z nich obsahuje informace o balíku a druhý vlastní binární data, která se při instalaci kopírují do systému. Tyto binární balíčky mají příponu deb.
Pro zdrojové balíčky se žádný extra formát nepoužívá, proto zdrojáky pro debian tvoří vždy 3 soubory.
1. originální zdrojový balíček, který má příponu orig.tar.gz
2. soubor se základní informací o balíku s příponou dsc
3. patch, kterým se originální zdroják podrobí tzv. debianizaci, tj. upraví tak aby z něj bylo možné zkompilovat binární balíček. Tento patch je zkomprimovaný a má příponu diff.gz a u balíků vytvořených primárně pro debian se nemusí vyskytovat.
Některé distribuce (např. Ubuntu) používají pro komprimaci primárně komprimační knihovnu bz2, takže analogicky je u souborů přípona gz nahrazena touto příponou, jinak princip je týž. Rekompilovat tyto balíky samozřejmě lze, pouze je třeba do toho někdy zasáhnout a rozbalení a opatchování originálního zdroje provést ručně.
V adresáři pool na serveru můžete ještě čas od času nalézt u instalačních balíků soubor s příponou changes, ten pro rekompilaci balíku není vůbec nutný a vzniká při kompilaci binárního balíku. Obsahuje kontrolní součty, informace o tom kdo kdy balík rekompiloval, zda se přitom objevily nějaké chyby, případně jeho digitální podpis atp. Tento soubor slouží především k analýze při tvorbě instalačního balíčku.
RPM systém na rozdíl od DEB systému používá jak pro binární, tak zdrojové balíčky binární formát. Balíček s příponou rpm je binární archív, který je tvořen hlavičkou a vloženým cpio archívem, který obsahuje vlastní instalované soubory - buď archív se zdrojovým kódem a tzv. spec souborem, nebo zkompilované binární soubory vlastní aplikace .
Tento archvív lze z rpm balíku extrahovat pomocí utility rpm2cpio
Podle specifikace je rozhodující pro identifikaci rpm balíčku prvních 8 bajtů.
· první čtyři bajty (řetězec = edab eedb) tvoří tzv. magické číslo podle kterého program file pozná že jde o RPM balíček
· druhé dva bajty určují použitou verzi rpm ( řetězec = 0300 )
· zbývající dva určují zda jde o balíček binární (řetězec = 0000) nebo zdrojový (řetězec = 0001)
další bajty pak nesou informace o architektuře pro níž je balíček určen, digitální podpis, atd..
Základním nástrojem pro správu deb balíků je dpkg, ovšem častěji používaným, komplexnějším nástrojem je APT (Advanced Package Tools) - ve skutečnosti balík nástrojů pro práci s instalačními balíčky a repository (zdroji instalačních balíčků).
Základním nástrojem pro správu rpm balíků je rpm, lze však použít i apt pro rpm (původně vyvinutý pro distribuci Conectiva, kterou koupil Mandrake - současná Mandriva). Také pro něj existují nejrůznější nadstavby, specifické pro každou distribuci. urpmi (nástroj z distribuce Mandriva), yast2 (nástroj z distribuce SuSE), smart, či yum (nástroj z distribuce Fedora)
Kromě formátu souborů je základní rozdíl mezi systémy správy instalačních balíčků v tom, jakým způsobem provádějí jejich instalaci a odebírání. Balík během tohoto procesu se v systému vyskytuje (nebo může vyskytovat v několika stavech:
1. Balík je k dispozici, nenainstalován : Lze stáhnout informace o závislostech nutných pro instalaci balíku, a před jeho vlastní instalací doplnit chybějící balíky
1. Balík je k dispozici, nainstalován, ale nezkonfigurován : Balík je stažen na lokální disk, rozbalený do dočasné pozice a čeká na konfiguraci. Teprve po úspěšné konfiguraci jsou přepsány z dočasné pozice do systému.
1. Balík je nainstalován a zkonfigurován : Soubory z balíku jsou zavedeny v systému a konfigurační soubory odpovídajícím způsobem nastaveny
1. Balík je odinstalován, ovšem konfigurační soubory zůstaly zachovány : Během odebrání balíku zůstávají konfigurační soubory zachovány. Tím pádem při aktualizaci (nebo opětné instalaci) systém konfigurační soubory nepřepisuje, ale nabídne více možností, mezi jinými úpravu stávajících.
1. Balík je kompletně odinstalován : Balík je odinstalován včetně konfiguračních souborů
Hlavní rozdíl mezi DEB a RPM systémem je v tom, že DEB zachovává tento systém stavů a zachovává uživateli nad těmito stavy kontrolu. RPM systém spoléhá na erudici autora balíku a provádí automaticky všechno sám, s tím, že úpravu konfiguračních souborů je potom nutné provést pomocí nějakých nástrojů dodatečně.
TGZ systém balíků který používá Slackware se z pohledu výše uvedených stavů příliš neliší od RPM, pouze s tím rozdílem že vůbec neřeší nějaké závislosti, takže kromě níže uvedeného problému může nastat ještě jiný, který u RPM či DEB nastane pouze pokud balík nainstalujete natvrdo. A to, že vám nová instalace přepíše soubory, které patří do jiného balíku jinou verzí, která nemusí být kompatibilní.