7. Příprava dělení disků, primární a rozšířený oddíl, volba typu souborového systému, velikost odkládacího prostoru
7. Příprava dělení disků, primární a rozšířený oddíl, volba typu souborového systému, velikost odkládacího prostoru
Diskové oddíly (anglicky partition) slouží k rozdělení fyzického disku na logické oddíly, se kterými je možné nezávisle manipulovat. Laicky řečeno, po rozdělení pevného disku se jeden disk jeví jako několik nezávislých disků, které mohou být nejen různě naformátovány (tj. mít odlišnou logickou strukturu), ale mohou obsahovat dokonce i různé operačními systémy.
Rozdělení fyzického disku na logické diskové oddíly bývá uvedeno v tzv. Partition Table (tabulka rozdělení disku), která se nachází na úplně prvním sektoru disku (tzv. Master boot record, hlavní spouštěcí záznam). Nejčastější verze této tabulky umožňuje pouze čtyři záznamy, ale v případě většího počtu diskových oddílů na jednom médiu je možné v hlavní (primární) tabulce odkázat na takzvaný rozšířený diskový oddíl (extendend partition), na jehož začátku se opět nachází MBR s další tabulkou, ve které je uvedeno rozdělení extended partition na další oddíly.
Rozdělení disku umožňuje:
- Instalaci více operačních systémů (například Microsoft Windows a Linux) na jeden disk. Znamená to, že uživatel může mít více jak jeden operační systém na svém počítači, přičemž pouze jeden může být v daném čase v provozu (respektive v provozu jako hlavní: ostatní je možné provozovat na virtuálním stroji pod tímto hlavním operačním systémem). Někdy je sice možné nainstalovat dva operační systémy na stejný logický oddíl, bývá to ale těžší a omezuje to výkonnost nebo vlastnosti jednoho z těchto systémů.
- Obcházet omezení souborového systému. Mnoho souborových systémů má omezení velikosti logického oddílu, ať už ve smyslu limitu, nebo ve smyslu rostoucí neefektivity metadat (například u NTFS rozsáhlejší MFT tabulka způsobuje, že přístup k souborům na jednom velkém oddílu je pomalejší než na dvou menších).
- Použití různých souborových systémů nebo jejich parametrů pro různé účely. Datový logický disk a disk pro operační systém a aplikace potřebují nové vlastnosti a přestože je možné na oba použít stejný disk, bývá výhodnější použít dvě oblasti s různými parametry.
- Ochranu izolací souborů. Logická poškození disku zasahují oddíly tak, že poškodí jeden oddíl a ostatní zůstanou nepoškozeny. Například v případě poškození operačního systému může dojít ke ztrátě dat na jeho systémovém oddílu, zatímco datové oddíly zůstanou nepoškozeny. Kromě toho možnost zcela smazat systémový oddíl zjednodušuje reinstalaci operačního systému.
- Vyšší úroveň organizace dat zvyšuje efektivitu systému. Například rozdělený disk určený k digitálnímu zpracování videa.
Tabulka rozdělení diskuTabulka s popisem rozdělení disku se nachází na jeho úplném začátku v takzvaném MBR (Master boot record, tj. prvních 512 bajtů na disku). V tomto prostoru se obvykle kromě tabulky nachází i zavaděč, který rozhoduje, ze kterého oddílu bude následně zaveden operační systém. Tabulka může mít několik různých formátů. Na počítačích PC je nejčastěji používána tzv. DOSová tabulka, která však neumožňuje popisovat disky větší, než 2 GB. Proto v operačních systémech MS Windows existují tzv. dynamické disky a ve Windows Vista již existuje částečná podpora GPT.
Druhy oddílů v systému DOSNejznámějším způsobem rozdělení disku je rozdělení vycházející z potřeb PC BIOSu, které dělí disk na primární a sekundární oddíly (anglicky zvané partition). Pro vytváření oddílů je v DOSu určen program fdisk.
Práce s oddílyMicrosoft WindowsPod operačním systémem MS Windows je obvyklé provozovat jedinou jednotku C: a zde se ukládají všechna data včetně souborů operačního systému a odkládacího souboru. Specialisté ale dávají přednost dělení na disk systémový, datový a odkládací jakožto samostatné oddíly. Zatímco použití jediného oddílu na vše klade vyšší nároky, na údržbu systému je řešení s více oddíly praktičtější, při potřebě měnit logické oddíly a obsah. K tomu se používají další programy jako je net-runna Enterprise, Acronis True Image, diskdump, Paragon Partition Manager, Norton Partition Magic nebo Norton Ghost. Uživateli je tak umožněno při využití více oddílů rychlejší zotavení z nákazy viry, trojskými koňmi nebo z jinak poškozeného operačního systému.
UNIXOVÉ systémyPro UNIXové operační systémy a operační systémy vycházející z UNIXů (jako Linux a Mac OS X), je vytvoření oddělených oddílů pro /, /boot, /home, /tmp, /usr, /var, /opt a swap možné. (Totéž platí pro Sun - based operační systémy, až na oddíly nazývané slices.) Takové schéma má několik potenciálních výhod: jestli jeden systém souborů obdrží chybu, zbytek dat zůstane neporušený, je minimalizována ztráta dat; oddíly mohou být zpřístupněny ke čtení (read-only) a zpracování setuid souborů tak zablokuje zvýšení bezpečnosti; výkon může být zvýšen díky kratším pohybům po diskové hlavě. Nicméně toto má nevýhodu v dále se dělícím disku na velikostně pevně dané oddíly, a tak například, uživatel může zaplnit jeho oddíl a vyčerpat tak zásobu použitelného místa, třebaže ostatní oddíly mají stále spoustu volného místa. Nevýhoda běžných pevných disků je obtížné přerozdělování volného místa po jejich prvotním rozdělení na oddíly. Správce logických disků (LVM) tento problém elegantně řeší přidáním logické vrstvy mezi fyzická média a operační systém. Do logické jednotky lze snadno přidávat (nebo odebírat) fyzické disky a tím měnit jejich velikost.
Volba systému souborů
V průběhu nové instalace systému Windows XP bude pravděpodobně nutné zvolit systém souborů, který bude v počítači používán. Systém Windows XP Professional podporuje následující systémy souborů:
•
FAT32: Rozšířená verze systému FAT (File Allocation Table), který je standardně používán ve všech operačních systémech počínaje novějšími (32bitovými) verzemi systému Windows 95. Systém souborů FAT32 lze použít u velkých pevných disků o velikosti od 512 megabajtů (MB) do 32 gigabajtů (GB).
•
NTFS: Systém souborů NTFS (NT File System) je používán v operačních systémech Windows NT, Windows 2000 a Windows XP. Poskytuje zvýšenou spolehlivost, stabilitu a zabezpečení a podporuje velké pevné disky až do velikosti 2 terabajtů (TB).
DŮLEŽITÉ INFORMACE
Systém souborů je možné kdykoli převést, a to i po instalaci systému Windows XP, aniž by došlo ke ztrátě dat.
Převedení na systém souborů NTFS lze provést pouze jednorázově. Jestliže převedete systém souborů FAT nebo FAT32 na systém souborů NTFS, nelze později převést pevný disk zpět na systém souborů FAT.
Pokud si nejste jisti, který systém souborů použít, ponechejte výchozí systém nabídnutý počítačem během instalace. Níže je uvedeno několik doporučení pro případ, že chcete systém souborů změnit:
•
Pokud je pevný disk menší než 32 GB, použijte systém souborů FAT32.
•
Pokud chcete do počítače instalovat více než jeden operační systém, použijte systém souborů FAT32.
•
Pokud je pevný disk větší než 32 GB a používáte v počítači pouze jeden operační systém, použijte systém souborů NTFS.
•
Pokud potřebujete zvýšené zabezpečení souborů, použijte systém souborů NTFS.
•
Pokud potřebujete lepší kompresi disku, použijte systém souborů NTFS.
Nejznámějším způsobem rozdělení disku je rozdělení vycházející z potřeb PC BIOSu, které dělí disk na primární a sekundární oddíly (anglicky zvané partition). Pro vytváření oddílů je v DOSu určen program fdisk.
Práce s oddílyMicrosoft WindowsPod operačním systémem MS Windows je obvyklé provozovat jedinou jednotku C: a zde se ukládají všechna data včetně souborů operačního systému a odkládacího souboru. Specialisté ale dávají přednost dělení na disk systémový, datový a odkládací jakožto samostatné oddíly. Zatímco použití jediného oddílu na vše klade vyšší nároky, na údržbu systému je řešení s více oddíly praktičtější, při potřebě měnit logické oddíly a obsah. K tomu se používají další programy jako je net-runna Enterprise, Acronis True Image, diskdump, Paragon Partition Manager, Norton Partition Magic nebo Norton Ghost. Uživateli je tak umožněno při využití více oddílů rychlejší zotavení z nákazy viry, trojskými koňmi nebo z jinak poškozeného operačního systému.
UNIXOVÉ systémyPro UNIXové operační systémy a operační systémy vycházející z UNIXů (jako Linux a Mac OS X), je vytvoření oddělených oddílů pro /, /boot, /home, /tmp, /usr, /var, /opt a swap možné. (Totéž platí pro Sun - based operační systémy, až na oddíly nazývané slices.) Takové schéma má několik potenciálních výhod: jestli jeden systém souborů obdrží chybu, zbytek dat zůstane neporušený, je minimalizována ztráta dat; oddíly mohou být zpřístupněny ke čtení (read-only) a zpracování setuid souborů tak zablokuje zvýšení bezpečnosti; výkon může být zvýšen díky kratším pohybům po diskové hlavě. Nicméně toto má nevýhodu v dále se dělícím disku na velikostně pevně dané oddíly, a tak například, uživatel může zaplnit jeho oddíl a vyčerpat tak zásobu použitelného místa, třebaže ostatní oddíly mají stále spoustu volného místa. Nevýhoda běžných pevných disků je obtížné přerozdělování volného místa po jejich prvotním rozdělení na oddíly. Správce logických disků (LVM) tento problém elegantně řeší přidáním logické vrstvy mezi fyzická média a operační systém. Do logické jednotky lze snadno přidávat (nebo odebírat) fyzické disky a tím měnit jejich velikost.
Volba systému souborů
V průběhu nové instalace systému Windows XP bude pravděpodobně nutné zvolit systém souborů, který bude v počítači používán. Systém Windows XP Professional podporuje následující systémy souborů:
•
FAT32: Rozšířená verze systému FAT (File Allocation Table), který je standardně používán ve všech operačních systémech počínaje novějšími (32bitovými) verzemi systému Windows 95. Systém souborů FAT32 lze použít u velkých pevných disků o velikosti od 512 megabajtů (MB) do 32 gigabajtů (GB).
•
NTFS: Systém souborů NTFS (NT File System) je používán v operačních systémech Windows NT, Windows 2000 a Windows XP. Poskytuje zvýšenou spolehlivost, stabilitu a zabezpečení a podporuje velké pevné disky až do velikosti 2 terabajtů (TB).
DŮLEŽITÉ INFORMACE
Systém souborů je možné kdykoli převést, a to i po instalaci systému Windows XP, aniž by došlo ke ztrátě dat.
Převedení na systém souborů NTFS lze provést pouze jednorázově. Jestliže převedete systém souborů FAT nebo FAT32 na systém souborů NTFS, nelze později převést pevný disk zpět na systém souborů FAT.
Pokud si nejste jisti, který systém souborů použít, ponechejte výchozí systém nabídnutý počítačem během instalace. Níže je uvedeno několik doporučení pro případ, že chcete systém souborů změnit:
•
Pokud je pevný disk menší než 32 GB, použijte systém souborů FAT32.
•
Pokud chcete do počítače instalovat více než jeden operační systém, použijte systém souborů FAT32.
•
Pokud je pevný disk větší než 32 GB a používáte v počítači pouze jeden operační systém, použijte systém souborů NTFS.
•
Pokud potřebujete zvýšené zabezpečení souborů, použijte systém souborů NTFS.
•
Pokud potřebujete lepší kompresi disku, použijte systém souborů NTFS.
Pod operačním systémem MS Windows je obvyklé provozovat jedinou jednotku C: a zde se ukládají všechna data včetně souborů operačního systému a odkládacího souboru. Specialisté ale dávají přednost dělení na disk systémový, datový a odkládací jakožto samostatné oddíly. Zatímco použití jediného oddílu na vše klade vyšší nároky, na údržbu systému je řešení s více oddíly praktičtější, při potřebě měnit logické oddíly a obsah. K tomu se používají další programy jako je net-runna Enterprise, Acronis True Image, diskdump, Paragon Partition Manager, Norton Partition Magic nebo Norton Ghost. Uživateli je tak umožněno při využití více oddílů rychlejší zotavení z nákazy viry, trojskými koňmi nebo z jinak poškozeného operačního systému.
UNIXOVÉ systémyPro UNIXové operační systémy a operační systémy vycházející z UNIXů (jako Linux a Mac OS X), je vytvoření oddělených oddílů pro /, /boot, /home, /tmp, /usr, /var, /opt a swap možné. (Totéž platí pro Sun - based operační systémy, až na oddíly nazývané slices.) Takové schéma má několik potenciálních výhod: jestli jeden systém souborů obdrží chybu, zbytek dat zůstane neporušený, je minimalizována ztráta dat; oddíly mohou být zpřístupněny ke čtení (read-only) a zpracování setuid souborů tak zablokuje zvýšení bezpečnosti; výkon může být zvýšen díky kratším pohybům po diskové hlavě. Nicméně toto má nevýhodu v dále se dělícím disku na velikostně pevně dané oddíly, a tak například, uživatel může zaplnit jeho oddíl a vyčerpat tak zásobu použitelného místa, třebaže ostatní oddíly mají stále spoustu volného místa. Nevýhoda běžných pevných disků je obtížné přerozdělování volného místa po jejich prvotním rozdělení na oddíly. Správce logických disků (LVM) tento problém elegantně řeší přidáním logické vrstvy mezi fyzická média a operační systém. Do logické jednotky lze snadno přidávat (nebo odebírat) fyzické disky a tím měnit jejich velikost.
Volba systému souborů
V průběhu nové instalace systému Windows XP bude pravděpodobně nutné zvolit systém souborů, který bude v počítači používán. Systém Windows XP Professional podporuje následující systémy souborů:
•
FAT32: Rozšířená verze systému FAT (File Allocation Table), který je standardně používán ve všech operačních systémech počínaje novějšími (32bitovými) verzemi systému Windows 95. Systém souborů FAT32 lze použít u velkých pevných disků o velikosti od 512 megabajtů (MB) do 32 gigabajtů (GB).
•
NTFS: Systém souborů NTFS (NT File System) je používán v operačních systémech Windows NT, Windows 2000 a Windows XP. Poskytuje zvýšenou spolehlivost, stabilitu a zabezpečení a podporuje velké pevné disky až do velikosti 2 terabajtů (TB).
DŮLEŽITÉ INFORMACE
Systém souborů je možné kdykoli převést, a to i po instalaci systému Windows XP, aniž by došlo ke ztrátě dat.
Převedení na systém souborů NTFS lze provést pouze jednorázově. Jestliže převedete systém souborů FAT nebo FAT32 na systém souborů NTFS, nelze později převést pevný disk zpět na systém souborů FAT.
Pokud si nejste jisti, který systém souborů použít, ponechejte výchozí systém nabídnutý počítačem během instalace. Níže je uvedeno několik doporučení pro případ, že chcete systém souborů změnit:
•
Pokud je pevný disk menší než 32 GB, použijte systém souborů FAT32.
•
Pokud chcete do počítače instalovat více než jeden operační systém, použijte systém souborů FAT32.
•
Pokud je pevný disk větší než 32 GB a používáte v počítači pouze jeden operační systém, použijte systém souborů NTFS.
•
Pokud potřebujete zvýšené zabezpečení souborů, použijte systém souborů NTFS.
•
Pokud potřebujete lepší kompresi disku, použijte systém souborů NTFS.
•
FAT32: Rozšířená verze systému FAT (File Allocation Table), který je standardně používán ve všech operačních systémech počínaje novějšími (32bitovými) verzemi systému Windows 95. Systém souborů FAT32 lze použít u velkých pevných disků o velikosti od 512 megabajtů (MB) do 32 gigabajtů (GB).
•
NTFS: Systém souborů NTFS (NT File System) je používán v operačních systémech Windows NT, Windows 2000 a Windows XP. Poskytuje zvýšenou spolehlivost, stabilitu a zabezpečení a podporuje velké pevné disky až do velikosti 2 terabajtů (TB).
Systém souborů je možné kdykoli převést, a to i po instalaci systému Windows XP, aniž by došlo ke ztrátě dat.
Převedení na systém souborů NTFS lze provést pouze jednorázově. Jestliže převedete systém souborů FAT nebo FAT32 na systém souborů NTFS, nelze později převést pevný disk zpět na systém souborů FAT.
•
Pokud je pevný disk menší než 32 GB, použijte systém souborů FAT32.
•
Pokud chcete do počítače instalovat více než jeden operační systém, použijte systém souborů FAT32.
•
Pokud je pevný disk větší než 32 GB a používáte v počítači pouze jeden operační systém, použijte systém souborů NTFS.
•
Pokud potřebujete zvýšené zabezpečení souborů, použijte systém souborů NTFS.
•
Pokud potřebujete lepší kompresi disku, použijte systém souborů NTFS.